Blog

Mysore den dvacátý šestý aneb štěnice

Po nočním dobrodružství se štěnicemi je cvičení to poslední na co mám náladu. V půl osmé vstanu, Magalí mi dá číslo na “manažera”, což v překladu znamená jediného borce tady, který mluví anglicky. Jdu si udělat kávu a napsat mu o svém nočním zážitku. Během chvíle odpoví, že ho to mrzí a že řešení bude jeho priorita…Trochu mne to nadzvedne a zatím normálně se optám co má prorita znamenat. Strávila jsem noc zabíjením štěnic. Co si představuji je jiný pokoj a vrácení části zaplacené ceny, protože jsem si na místní poměry drahé ubytování pořizovala se záměrem nemuset nic řešit a věnovat se tu jen své práci. Přijde mi odpověď, že dvacet dní to bylo v pohodě tak co je za problém. Probudí se právník a po třech zprávách, ve kterých dávám jasně najevo, jak se věci mají, borec trochu ubere. 

Jdu cvičit s tím, že se tu sejdeme a věc vyřešíme. Jsem dopálená. Ne kvůli tomu, že by mi tak záleželo na tom, jestli mi něco vrátí, ale kvůli principu. Pokoušou mne štěnice a borec mi řekne, že to bylo tři týdny v pohodě. To ne…Klidně se s ním poperu, ale idiota ze sebe indama dělat nenechám. Někdy jsem příliš připoutaná realitě, ale některé věci se zatím nemění. Praxe jde kupodivu dobře, z nevyspání mne přestala bolet záda a jsem podezřele flexibilní. Nohu chytnu vcelku bez problémů za hlavou a až na pochopitelnou únavu to jde dobře. Beru to jako znamení, že bych měla odpolední lekci vynechat. Přeci jen dvě hodiny spánku a trochu mrtvé tělo zavání průšvihem a natržením některé části těla. Jsem nadchávací typ a nejsem si jistá, že bych ty záklony dnes uřídila. Nechávám odpolední program otevřený.

Vyřeší se za mě. Sedneme si nahoře a dávám jasně najevo svůj postoj. Nechci jim ničit byznys, ani napsat na všechny možné platformy svůj zážitek, ani jít za nově se přistěhuvšími nájemníky s tím, aby brali nohy na ramena. Očekávám, že bude pochopena moje nespokojenost a vyjádřena určitou slevou jako omluvou, že jsem přišla o den cvičení a v noci si místo spánku hrála na deratizéra. Jsem na sebe téměř pyšná. Nekřičela jsem, nemluvila sprostě, ale s bohovým klidem vysvětlila situaci. Přestěhuji se, místnost včetně mých věcí bude ošetřena a pak si vše vyperu. Na slevě se domluvíme.  

Stěhování probíhá po indicku, tedy zmateně. “Vynes si věci…” “Ne, vlastně je tam nech…” “Už si to pojď odnést” Lekci nestihnu ani kdybych chtěla protože se stěhuji. Mrzí mě to, ale jsem unavená. Mám chuť si lehnout, ale jdu si udělat čaj a dokončit práci, která na mě čeká v mailu. Odpoledne uteče a než vyperu druhou pračku, jdeme se s Magalí projít k jezeru. Čerstvý vzduch mi udělá dobře a probere mě. Mé přání jít brzy spát se příliš nevyvedlo. Ještě v jedenáct koukám do knížky a únava kamsi zmizela. Nemám ráda tyhle přetlakové stavy, kdy podvědomě nechci usnout, protože jakmile zavřu oči, všude vidím štěnice. S nostalgií vzpomínám na půlroční pobyt v lese, kde bylo všechno čisté a medvědi byli proti těmto minibestiím skvělými společníky. Vybavím si miliony komárů a dojde mi, že všude je něco. Třeba se nakonec spřátelím i s těmi štěnicemi. 

Napsat komentář