Blog

  • Home
  • Mysore 2019
  • Mysore den dvacátý osmý aneb konec dobrý, všechno dobré

Mysore den dvacátý osmý aneb konec dobrý, všechno dobré

V noci mě několikrát probudila představa štěnic, které po mně běhají. “Rozsvítit, prozkoumat, zhasnout, lehnout a snažit se usnout je nový rituál, který, jak doufám, zůstane zde. Ráno podle toho vypadá a tak si do půl desáté čtu. Jdu uvařit Magalí kávu nahoru (baristou jsem očividně i v Indii) a na jedenáctou jdu se Sudhirem na čaj. 

Po chvíli mi zvoní telefon a volá Jirka. V Indii jsou překvapivě volnější mravy, protože my jsme telefon dostali až desátý den večer. Žije a zní nadmíru spokojeně. Řekneme si jen pár slov s tím, že se zítra uvidíme. Čaj se protáhne do jedné odpoledne a já se omlouvám, že mě čeká odpolední lekce. Musím ještě dovyprat zbytek oblečení a nechci běžet. Nostalgicky jdu na poslední letošní hodinu a užívám si, že mě opět nic nebolí. Těším se na lekci. Nic si nepředstavuji, nic neočekávám a jen se těším, až budu na podložce. 

Cvičí se mi skvěle. Při záklonech trochu cítím záda, ale není to nic dramatického. Začátek je stejný a po půl hodinovém rozhýbání dostává každý individuální instrukce. Pozice se velmi podobají těm zkušebním zpočátku měsíce, abychom zjistili, zda a jaký se stal pokrok. Po dvou kobrách mám udělat další dvě s tím, že si chytnu nohy přes hlavu. K mému překvapení se s lehkostí pantera vytočím, Vinayovým gripem si přes hlavu chytnu nohu a přitáhnu si jí sama skoro až k uším. Mé miniaturní jógové ego právě provádí mexickou vlnu a tetelí se blahem. Několikrát to zopakuji a všechny trampoty jsou rázem zapomenuty. 

Říkám To Vinayovi a dost ho pobavím. Aby zchladil mé nadšení pronese “Poorna Dhanurásana”, což je společně s Kapotásanou díky mým tuhým ramenům a ne úplně pružným lopatkám něco jako svatý grál. “To neumím” říkám. “Umíš” odpovídá Vinay, jen nevíš jak. Začnu trochu panikařit, protože po mně chce, abych si chytla obě nohy najednou a vytočila ruce současně, což jsem bez pásku nikdy ani nezkoušela, protože jsem na nohy ani nedohlédla. Vinay mi přizvedne nohy a lehce mě podrží a k mému úžasu a s jeho pomocí se tam skutečně dostanu. Po několika letech praxe, po pěti měsících chůze a absolutní zatuhlosti si přes hlavu držím nohy, ležím jen na pupíku a jsem v pozici, o kterou bych se sama asi ani nepokoušela. Nebudu lhát, příjemně mi v ní není a cítím, že jsem přesně na hraně kde mám být. 

Jsem nadšená z toho, že jsem se dostala do podoby jako před trailem a v mnoha aspektech daleko jemnější a silnější, čemuž bych ještě před pár dny určitě nevěřila. Co je však ještě lepší, že mě nic nebolí. Je mi jasné, že přejezdem domů a teplotním skokem o několik desítek stupňů to zase zmrzne. Jet si zacvičit však bylo po trailu nejlepší rozhodnutí, nehledě na veškeré komplikace a intenzitu letošního pobytu. Všechny tyto věci mi alespoň pomohly si uvědomit, že můj nápad s pobytem v Indii nebyl příliš šťastný a příští rok určitě cvičení v Mysore organizovat nebudu. V Evropě ano, v Čechách na sto procent, ale myslím, že pro tuto intenzitu je dobré přijet si samostatně. 

Pratima mne vyzvedne a jdeme se projít k jezeru, což v jejím měřítku znamená, že téměř běžíme dvě kola. Myslela jsem, že dnešní večírek končí, ale na můj poslední večer je připravená nechat domácí povinnosti u ledu. Jsem nadšená, protože to je pro Pratimu velký krok. Jdeme na večeři do Zen kitchen, kde si dávám svou oblíbenou rýži. Nejsem si jistá, zda jídlo bez sto kila koření, u kterého lze cítit jeho vlastní chuť bude pro ní v pohodě. K mému překvapení Pratima prohlásí, že je to skvělé a že ona vlastně koření nemusí, ale doma ho po ní vyžadují. Začínám chápat celou situaci a je mi z toho smutno. Chápu, že je to jiná kultura, jiná mentalita, ale obě víme, že je jen jedna cesta ven. 

Domů se dostanu až po deváté. Vím, že bych měla balit, ale moc se mi nechce. Loučím se s Magalí, sprchuji se studenou vodou, protože o teplé již třetí den víme jen z doslechu a už se těším na příští rok a je více než jasné, že můj láska-neláska vztah k Indii se tentokrát ještě prohloubil. 

Napsat komentář