Blog

Den třicátý třetí aneb vždy může být ještě hůř

Nedávno jsem psala o zkoušce naší odolnosti. Dnešek ukázal, že jsem vůbec nevěděla o čem mluvím. V noci byla již klasicky taková zima, že spíme v péřovce oba. Ráno jsme se probudili do lehkého mrholení a zatažena. Nedá se nic dělat musíme vstávat, čeká nás 24mil. Chudák slečna, které jsme včera trochu zkazili romantiku se marně snaží zapálit oheň (ke kterému nás včera ani náznakem nepozvali). Jirka jí jde pomoct a slečna trochu roztaje, dokonce se s námi i baví.

Uklidňujeme se tím, že je sice zima a zataženo, ale aspoň neprší. Optimismus nám vydrží přesně hodinu, než vyjdeme na první kopec. Začíná pršet. Čím výše stoupáme, tím víc prší, je mlha a střídavě sněží. Paráda. Třicetosm kilometrů zní jako sen. V poledne chvíli přestává, jen fouká studený vítr. Jsme přesně v půlce cesty a čeká nás několik mil opět do kopce.

Počasí se nám dnes zřejmě rozhodlo ukázat co umí. Leje jako z konve, kapky se střídají se sněhem a fouká tak, že jsem ráda za batoh na zádech. Připadám si jak Hanč s Vrbatou dohromady. Zachraňuje mne audiokniha, konkrétně Alchymista, díky kterému se chvílemi i usmívám, ačkoliv dneska moc věcí k smíchu není.

Nemáme prostor se ani nasvačit a vlastně ani zastavit, protože v tu chvíli doslova přimrzneme. Nepromokavé rukavice přestaly plnit svou funkci a ruce mi mrznou úplně stejně jako nohy v teniskách. Nezbývá nic jiného než zatnout zuby a prostě jít dál, protože jen tak je možné se zachránit před promrznutím.

V šest večer úplně hotoví dojdeme do místa na stanování, kde jsou dnes naštěstí i suché záchody, kde se v případě nutnosti můžeme schovat. Snažím se v mokrém batohu vydolovat pár suchých věcí, do kterých se převléknu a jsem šťastná, že mám ponožky a mikinu “navíc”. Bohužel “dry-sack” (pozn.pro rodiče – nepromokavý pytel na věci), ve kterém jsem měla tablet a čtečky moc suchý nezůstal a klávesnice od tabletu je mokrá a přestala fungovat.

Snažíme se vytřít stan, který je mokrý i uvnitř. Ve spacáku vařím rýži s proteinem a díky teplu z vařiče přijde okamžitá kondenzace, takže je mokro venku i vevnitř. Snažíme se zahřát, což vypadá dost nemožně a navíc začaly venku padat ledové kroupy, které přimrzají na stanu a pokoušíme se je marně sklepávat.

Je báječné, že jsme rekord ušli v tom nejhorší možném počasí. Alespoň víme, jak jsme odolní. Člověk zvládne asi všechno, když musí, ale představa, že tímto stylem trávím tři týdny nebo třeba celou Sierru je z říše hodně špatných snů.

Pouštím si na tabletu film. Nemůžu usnout a potřebuji aspoň na chvíli přenést pozornost jinam a nevnímat spoušť venku a zimu vevnitř. Usínám až v jedenáct a doufám, že zítra se počasí umouďří. Je však dopředu jasné, že ráno nás mokré oblečení a zmrzle boty neminou.

Napsat komentář