Blog

Den třicátý druhý aneb testování achillovky, šlapání po silnici a nečekaná trail magic

Zima v noci byla tak velká, že jsme nemoli spát ani jeden. Nakonec jsem skončila oblečená do všeho co mám a péřovku jsem měla přehozenou ve spacáku přes nohy a stejně to nepomohlo. Láhev s ohřátou vodou vychladla asi za dvacet minut a každé dvě hodiny jsme se budili. Proto vstáváme až v půl sedmé, kdy už většina lidí je na odchodu.Nevadí, svítí slunce, usušíme ponožky a uděláme si to hezký.

V plánu je dnes 24 mil, což je plán docela odvážný na to, že vycházíme v devět a čekají nás první tři míle do hodně prudkého kopce. Dopoledne se mi šlape nejlépe, protože noha je relativně odpočinutá. Zkusila jsem poslední možnost, a to vyndat vložky, které mám upravené přímo pro sebe a dát tam ty normální. Třeba se prostě nemají rády s novýma botama. Nechápu, jak je to možné, ale zabírá to. Achillovka se z módu “někdo mě řeže pilou” přesouvá do módu “dávám o sobě vědět a tahám”, což je docela snesitelné. Dám tomu dva dni a uvidíme.

To co vystoupáme již tradičně sbíháme. Víme, že nás dnes čeká obcházení uzavřeného trailu, a to v místě, kde žije ohrožený druh žáby. Ta bude zachráněna a my pěkně pošlapeme po silnici. Jde se mi po dlouhé době docela dobře a také se to užívám. Po více než týdnu je slunečno a pěkných patnáct stupňů, takže jsme v kraťasech. Ještě před začátkem asfaltového úseku na lavičkách posnídáme vločky a můžeme vyrazit. Nějak se zapovídáme a tak se pauza protáhne na hodinu. Nevadí, chceme přece ujít jen třicet šest kilometru, že.

Cesta po silnici překvapivě rychle ubíhá. Od rána dychtivě vyhlížíme potencionální trail magic, je totiž sobota a my se pohybujeme skoro celý den v blízkosti silnice. Po hodných lidech toužcích udělat hikerům radost však jakoby se zem slehla. Každý by si přál něco jiného. Já kávu a ovoce, kluci pivo a Jirka úplně cokoliv.

Míjíme starý lyžařský vlek, když v tom na nás někdo volá z dáli. “You wanna beer?” (Pozn.pro rodiče “Chcete pivo”?) Po prašné cestě se k nám blíží pán a ještě rychleji velký černý pes připomínající dobrmana. Okamžitě couvám. Velkých černých psů se prostě bojím. Z pána se vyklube sympatický chlapík Dan, který nás zve dovnitř na pivo a ze psa štěně, do kterého se okamžitě zamiluji.

Jdeme dál a čeká na nás srub, který bychom si všichni přáli. Pánové to tu mají jako pánský úkryt, kde podle chuti hostí v sezóně hikery. Na terase dostáváme pivo, které já věnuji a těším se se psem. Dan nám vypráví, že vlek, který vidíme je prý nejstarší na světě. K odchodu se musíme přemlouvat, ale nedá se nic dělat, máme to ještě dvanáct mil.

V dalším kempu, kde o sobotách bývá rušno nikdo nebyl. Trochu zklamaně jsme posvačili z vlastních zásob s tím, že to máme ještě dvě hodiny svižné chůze. Terén i příroda byly dnes za odměnu. Procházíme lesem po příjemných pískových cestičkách a já se co chvíli stavím a obdivuji tu strom, tu šišku. Jirka ze mne trochu kvete, protože je šest večer a pořád to máme kus cesty. Moc mě to neznervózňuje a nabízím mu, že může jít napřed. Nejde, protože asi tuší, že je dost pravděpodobné, že by mě viděl naposled, protože se ztratím.

Před půl sedmou dorazíme do kempu, kde je už hodně lidí, včetně nějakého skautského oddílu. Přece jen je sobota. Stavíme stan, dneska z nedostatku prostoru je to bez cvičení. U stolu, kde stála krabice s jídlem vaříme večeři. Trochu jsme se nedopočítali s jídlem a moc ho nemáme, tak to podle toho vypadá. Přemýšlíme, komu krabice asi patří, zda to není třeba hiker-box. Nebyl. Za chvíli dochází dvojice s dřevem, která si asi myslela, že v kempu bude sama. Nenecháme se odehnat a posouváme své věci tak, abychom se vešli všichi. Tělnatá slečna vypadá, že z nás bude mít asi infarkt a my se docela dobře bavíme a jídlo prodlužujeme o trochu déle, než kdyby se chovala normálně. Oni mají jídlo, ale my o zábavu postaráno.

Už několikátý den nemáme signál, což je taky důvod, proč jsou blogy bez fotek. Je úspěch někde na kameni nahrát blog, ale o fotkách si mohu jen nechat zdát. Z doslechu jsme zaregistrovali, že zítra má pršet. Jistě jsou to jen babské klepy a bude krásně nebo minimálně v noci aspoň menší zima. Jak nemáme signál, nemůžeme si ani objednat teplou vložku do spacáku, tak snad počasí bude milosrdné.

Napsat komentář