Blog

Den třicátý devátý aneb pouští, lesem, všechno snesem

V noci prý praskla větev a rámus kluky probudil. Já jsem samozřejmě nic neslyšela, což je ve finále asi výhoda, protože i kdyby se k nám do stanu dobývalo stádo medvědů, jsem v klidu. Vzbudím se něco po šesté, chvíli využívám data a kupuji a stahuji si pár audioknih. Mimo jiné i životopis Leonarda da Vinci od Waltera Isaacsona, který napsal životopis Steva Jobse, na který se moc těším. Po půl sedmé vstanu a nestíhám se rozmrcasit (rozuměj nic nedělat), ale radši hned rozbaluji tyvek a jdu cvičit. Bolí to. Myslím, že jsme se ze stadia “jde nám to moc pěkně a běží to samo” dostali do zpětného chodu. Přirozená fáze, která nic neznamená a ani mne nijak neznepokojuje, ale že by to bylo dvakrát příjemné…Není, ale bude líp.

Za chvíli se vykutálí i Jirka a se zalepenýma očima si rozbaluje tyvek taky a heká podobně. (Pozn.pro rodiče a všechny, kteří by měli o Jirku strach – Jirka opravdu cvičí sám a dobrovolně, stejně jako ostatní jeho aktivity. Mně je to dost jedno, jestli Jirka cvičí či jakým aktivitám se věnuje a jíst taky co má. Dostala jsem z více stran indicie, že Jirka vzbuzuje lítost, že tu běhá po kopcích z donucení a ještě o hladu, tak bych to ráda uvedla na pravou míru. O hladu tu občas běháme oba, ale není to nijak dramatické, děti v Africe jsou na tom podstatně hůř, my máme po kapsách sušenky. Je tu také dobrovolně a říká, že ho to baví. Stejně tak je Jirka korektorem každého blogu, takže ho čte ještě před publikací.)

Ranní rutina je dost podobná – káva a snídaně a využíváme signál dál a objednáváme do Tehachapi, kde bychom měli být za čtyři dni nějaké tyčinky na Amazonu, abychom nemuseli vše shánět a třeba si chvíli odpočinuli. Nejsme zrovna nabití energií a také se zapovídáme s klukama a tak vyrážíme v půl desáté. Nevadí, den bude o to delší. První úsek nás čeká v poušti. Je vedro a slunce pálí o sto šest. Za tři míle dojdeme k vodě, asi nejhorší, co jsme zatím měli. Smutně vzpomínáme na potůčky, tady je jen tank s dešťovou vodou, která i při dvojím přefiltrování a vhození ochucené tablety chutná hnusně. Nedá se nic dělat, lepší hnusná voda než dehydratace.

Poušť se rychle mění na les a ten pak zpět na poušt, aby jsme nakonec zůstali jen v lese. Dnešní den má být jeden z nejhezčích, velké stoupání je jen jedno. Jako zázrakem se vyhýbáme dešti a bouřce, které jsou všude kolem nás. Obědváme až v půl třetí u dalšího vodního tanku, o trochu méňe nechutného než byl ten první. Tedy ony jsou tu tanky dva. Tenhle měl však přístrešek, kam jsme se schovali, když všude kolem hřmělo. Pro jistotu se Jirka šel podívat k tomu prvnímu tanku, jestli tam nebude lepší voda. Nebyla, ale zato tam byl mrtvý medvěd nebo spíš smrad z něj a na žlutém vývodu z tanku nápis “obsahuje mrtvého medvěda”. A pak že v poušti medvědi nejsou…

Ve čtyři jsme na odchodu a máme to ještě skoro devět mil. Přinejhorším můžeme zakempovat dříve, ale v této oblasti se hojně vyskytují pumy, kterým bychom se rádi vyhnuli. Mám ráda všechny zvířata, dokonce i toho velkého pavouka, který se přes noc zabydlet u mě botě a ráno mne trochu vyplašil, ale pumu opravdu osobně potkat nepotřebuji. Procházíme střídavě lesem a nádhernými palouky, kde se každou chvíli zastavujeme a kocháme se jak okolím, tak i výhledem do údolí. Před námi se rozprostírá poušť, nad kterou se majestátně tyčí další kopce a hory, které nás za pár dní čekají. V dáli je vidět i osada Hiker Town, kam se chystáme zítra. Přece jen potřebujeme dokoupit nějaké zásoby a při troše štěstí se i osprchovat.

Všechno je mokré a my zjišťujeme, že jsme se dešti vyhnuli jen o fous. Podaří se nám dojít až dolů k silnici celých dvacet jedna mil, jak jsme si ráno plánovali. Stan stavíme o půl osmé u malého potůčku, kde nabereme vodu a také velmi alternativně omyjeme sebe. Ve srovnání se dvěma posledními dny ve vedru a prachu si připadám velmi osvěženě a čistě i když o umytých vlasech si můžu tak nechat zdát. Dojídáme sušené brambory s rýží a je jasné, že při příštím dozásobení musím vymyslet nějakou jinou alternativu, protože tady už ani sugesce svíčkové nepomůže. Večerka v deset brzkému vstávaní moc nenahrává, ale třeba se překvapíme.

Napsat komentář