Blog

Den stodvanáctý aneb rekonvalescence

Ráno se probudím v osm a je mi trochu lépe. Břicho se sice ještě ozývá, ale ve srovnání s předchozími dny je to mnohem lepší. Jdeme na snídani a plánujeme, které z povinností vyřídíme nejdřív. Vezmeme to od nejvzdálenější položky, což je výměna mých ponožek. Darn Tough je společnost s doživotní zárukou na ponožky, což se hikerům hodí a tak mé s dírou vyměním za nové. Po cestě se potkáváme s Kubou a u pití si sdělujeme pár zážitků z uplynulých dvou měsíců. Kluci pokračují na sever a my na jih.

Po cestě zpět do motelu vyzvedneme lékařskou zprávu, kterou společně s účty musím poslat do pojišťovny a tím je snad akce lékař vyřízená. Částku za vyzvednuté léky budu muset řešit s českou pojišťovnou až doma, ale to je v poměru k návštěvě doktora celkem zanedbatelná částka. Než vše vyřídíme jsou dvě odpoledne a my máme v nohách osm mil. A pak že je pobyt ve městě odpočinkový. Je pětatřicet stupňů a my jdeme na oběd do stejné japonské restaurace kousek od motelu jako včera. Když sedíme u stolku venku a jíme téměř totožné jídlo, zeleninu a rýži, zastaví před námi UPS auto se stejným řidičem jako předchozího dne. Pán nás poznává a dost se směje. Deja-vu, smějeme se taky.

V pokoji přebalujeme balík, který Jirka odnese na poštu. Zvládneme dokonce vyřídit poslední reklamaci, přihlásit Jirku na jeho program v Indii a koupit si zpáteční letenku domů. Díky změně plánů nemusíme tak pospíchat a v Sieře si, nepřijde-li nečekaná změna, budeme moct užít dost času a možná i nějaký vedlejší výlet. V šest večer nám zbývá jen dojít nakoupit na příští etapu a zacvičit si. Ráno jedeme na trail a musím říct, že poslední dva dni utekly jako voda. Jeden den u doktora a druhý strávený pochůzkami ve městě. Už se těším na trail.

Napsat komentář