Blog

Den stočtyřicátý první aneb intoxikace vitamíny a Jirkova palačinková výzva

Naše radost ze samostatného pokoje netrvala dlouho. Vzhledem k plné kapacitě a víkendu k nám byl přidán jeden starší frantík. Což o to, byl milý, anglicky uměl asi jako já francouzsky a tak jsme se vyhnuli zbytečné konverzaci o ničem. Ale…Strašně, ale strašně chrápal a tak se nikdo z nás (kromě něj) nevyspal. To samozřejmě není ten stav, v jakém bychom chtěli opouštět město před poslední etapou.

Naše návštěva v Tahoe utekla neuvěřitelně rychle. V kině jsme nebyli, takže nového Tarantina si asi musím nechat až na doma. Jediné co jsme zvládli bylo nakoupit, já dodělat něco z restů a dojít se najíst opravdového jídla. Vyhrálo Poké (pozn. Pro rodiče – rýže s přísadami dle vlastního výběru). Kanga nakonec šla s námi a byla také nadšená. Na trail jsme jeli až v sobotu po obědě, protože jsme museli na poštu přeposlat balíky, které se našly a také jeden s věcmi, které neponeseme. Stejně je batoh neskutečně těžký, jednak kvůli extra teplému oblečení a hlavně kvůli bear canisteru. Mám sice menší velikost, ale váhově je téměř totožný s tím velký, který by se mi však do batohu s ostatními věcmi jen těžko vešel. Z toho důvodu v balíčku odešel i můj ipad a já tak zbytek blogů musím psát jen na telefonu a tak jsem zvědavá, jak to půjde.

Na trail nás sveze milý pán, jehož číslo jsme našli na seznamu trail angelů. Dáváme mu příspěvek na benzín a s výstrahou o pondělních bouřkách za dvacet minut vystupujeme u trailu. To, že v pondělí mají být bouřky víme už několik dní a nemám z toho dobrý pocit. Nemáme však jinou možnost než jít s přinejhorším psí počasí přečkat ve stanu.

Dnes je v plánu jen osm mil prudkého stoupání k jezeru. Moje intoxikované tělo ovocem z posledních dvou dní velmi nelibě nese těžký batoh a hlavně bederní pás. Jirka je ještě v komatu z ranní porce palačinek, které si s Kangou udělali a pro jistotu je v půlce kopce ještě dojí. Zbytek cesty se nese ve znamení hekání a a palačinkovým oparem.

Po sedmé večerní stavíme stan u jezera, kde je plno víkendových turistů. Zvládnu si dvacet minut zacvičit a v osm zalézáme za úplné tmy do stanu. Začíná silně foukat a doufáme, že nás to neodnese i se stanem.

Napsat komentář