Blog

Den sedmdesátý šestý aneb co dělat, když je počasí proti vám

Rano jsem se vzbudila před šestou a ač nerada, vstávám. V noci mi byla zima, několikrát jsem se vzbudila, ale musíme vyrazit. Káva, snídaně a před osmou už šlapeme. Máme to dvě míle k naší dopolední zábavě – šestimílovému kopci s více než kilometrovým převýsením. Na to jak mi ráno bylo se mi šlape podezřele dobře. Svůj velký podíl na to má určitě i to, že oproti minule víc jím. O poznání hůř je na tom Jirka, který taky jí víc, ale dnešní ráno není úplně jeho. Pravidelně na něj čekám abychom upili vodu a kontroluji, jak mu je. V půlce děláme přestávku a po dvou tyčinkách vypadá veseleji. Zbytek dorazíme už v pohodě a před polednem jsme nahoře.

Dnes není mlha a výhledy jsou parádní. Chceme na oběd dojít k jezeru, kde se vykoupáme. Slovo vykoupat tu má zcela jiný rozměr. Do vody se nadšeně vrhám i když je patnáct stupňů a voda má odhadem osm. Je to ale voda, je mokrá, nádherně čistá a alespoň chvíli se cítím čistá i já. Vaříme teplý oběd brambory a rýži a i když Jirka hlásí, že toho má moc a určitě to nesní, plná termoska do něj zahučí jako do černé díry, stejně tak jako další dva balíčky sušenek. Nebezpečně jsme se rozseděli a tak vlastně můžeme být vděční všudypřítomným komárům, kteří si zřejmě přivolali na pomoc i své příbuzné z okolí a chtějí nás sežrat zaživa. Urychleně balíme a jdeme dál.

To co jsme dopoledne pracně nastoupali musíme zase sestoupat, abychom si to, než dorazíme do Snoqualmie passu ještě dvakrát zopakovali. Sestup je daleko horší než cesta nahoru. Oběma se točí hlava a mám co dělat, abych nespadla ze srázu. Během chvilky je obrovská změna tlaku, neskutečné dusno a vedro skoro jako v poušti. Všude okolo je opět černo a začíná být zřejmé, že ani dnes nás déšť nemine.

Chtěli jsme ujít ještě alespoň dvanáct mil, abychom zítra dopoledne do Snoqualmie dorazili, ale po sedmi mílích to u řeky zabalíme. Než znovu zmoknout, raději ráno vyrazíme dřív. Nejprve tedy hodinu čekáme, zda se počasí neumoudří a pak se demokraticky shodneme, že se na to taky můžeme vykašlat. Každý den míle nenaskakují a nechceme zase všechno sušit.

Stavíme stan a já opět využívám řeky a přes zimu a déšť se dnes už podruhé vykoupu, čímž zvyšuji level čistotnosti na místní maximum. Jsem spokojená. Bohužel je to dnes díky dešti bez cvičení, zato jsme už v půl sedmé ve spacáku. I takové dny jsou a já nechci vidět zítřejší budík v pět ráno.

Napsat komentář