Blog

Den sedmdesátý šestý aneb co dělat, když je počasí proti vám

Ráno jsem se vzbudila před šestou a zmobilizováním veškeré energie se donutila vstát. V noci mi byla zima, která mě několikrát probudila, ale musíme vyrazit. Káva, snídaně a před osmou už šlapeme. Před námi jsou dvě míle po rovině následované šestimílovým kopcem s více než kilometrovým převýšením. Na to, jak mi ráno bylo, se mi šlape podezřele dobře. Svůj velký podíl má určitě i to, že oproti minule víc jím. O poznání hůř se dnes cítí Jirka, který sice taky jí víc, ale dnešní ráno není úplně jeho. Pravidelně na něj čekám, abychom upili vodu a kontroluji, jak mu je. V půlce kopce děláme přestávku a po dvou tyčinkách se mu vrátí barva do tváře.

Dnes není mlha a výhledy jsou parádní. Chceme na oběd dojít k jezeru, kde se vykoupáme. Slovo vykoupat tu má zcela jiný rozměr. Do vody se nadšeně vrhám i když je patnáct stupňů a voda má odhadem osm. Je to ale voda, je mokrá, nádherně čistá a alespoň chvíli se cítím čistá i já. Vaříme teplý oběd  a i když Jirka hlásí, že toho má moc a určitě to nesní, plná termoska do něj zahučí jako do černé díry, stejně jako další dva balíčky sušenek. Nebezpečně jsme se rozseděli, a proto můžeme být vděční všudypřítomným komárům, kteří si očividně přivolali na pomoc i své příbuzné z okolí a chtějí nás sežrat zaživa. Urychleně balíme a jdeme dál.

To co jsme dopoledne pracně nastoupali musíme zase sestoupat, a náslědně, než dorazíme do Snoqualmie passu, ještě dvakrát zopakovat. Sestup je daleko horší než cesta nahoru. Točí se nám hlava a já mám co dělat, abych nespadla ze srázu dolů. Během chvilky se dramaticky změní tlak a začne být  dusno a vedro skoro jako v poušti. Obloha se začne nebezpečně černat a je zřejmé, že ani dnes nás déšť nemine.

Chtěli jsme ujít ještě alespoň dvanáct mil, abychom do Snoqualmie passu dorazili zítra dopoledne,  ale místo toho to po sedmi mílích u řeky zabalíme. Než znovu zmoknout, raději ráno vyrazíme dřív. Nejprve tedy hodinu čekáme, zda se počasí neumoudří a pak se demokraticky shodneme, že se na to taky můžeme vykašlat. Každý den míle nenaskakují a nechceme zase všechno sušit.

Stavíme stan a já opět využívám řeky a zimě a déšti navzdory se dnes už podruhé vykoupu, čímž zvyšuji level čistotnosti na místní maximum. Jsem spokojená. Bohužel je to dnes díky dešti bez cvičení, zato jsme už v půl sedmé ve spacáku. I takové dny jsou a já nechci ani pomyslet na zítřejší budík v pět ráno.

Napsat komentář