Blog

Den sedmdesátý osmý aneb kempovací výlet

Díky pozdní večerce, která byla ještě vyšperkovaná opakovaným otevíráním okna či zapínáním klimatizace, kdy ani jedno ze zmíněných nemělo jiný efekt, než že jsem Jirkovi lezla na nervy, nebylo ráno veselé. V sedm jsem vstala, abych zjistila, že prší a je mlha. Jaká skvělá změna. Jdu zařizovat nezbytnosti a pomalu vstává i Jirka. Dám si třetí sprchu a zacvičím si. Najednou je jedenáct a pomalu musíme opustit pokoj. Stále prší.

Jdeme do jediné kavárny s tím, že objednáme jídlo na trail na příští dvě zastávky a počkáme, než se počasí trochu umoudří. Někdo se v kavárně trochu snaží a tak si dám brokolicový salát a bezlepkovou sušenku. Paráda, ale ani jídlo nedovede zlepšit venkovní vlhko. Nedá se nic dělat a ve tři bereme batohy a hnusu navzdory jdeme do kopce.

přestává aspoň pršet a my to po šesti mílích balíme, protože jednou jedikrát nechceme kempovat v devět večer. V klidu si udělat čaj, trochu si zacvičit a číst, prostě takové ty normální věci, který by člověk co nepije, dělal na kempovacím výletě.

Na ráno je plánovaný brzký start a hodně mil. Víme však, jak to s místními plány chodí, takže budeme vidět. Rozhodli jsme se, že si nenecháme Washington zkazit ani počasím, ani zběsilým honěním mil, ale vrátíme se na dovolenou, na které ostatně jsme.

Napsat komentář