Blog

Den šedesátý aneb cesta na sever

Ráno se po dlouhé době budím s pocitem relativního vyspání. Máme dvě hodiny než nás má domluvený odvoz vyzvednout. KdyŹ vše sbalíme a já si dám poslední sprchu, Jenny, se kterou pojedeme, nám píše, že budou mít chvíli zpodění. Nevadí, musíme opustit pokoj a tak jedeme do nejbližsí kavárny a počkáme tam. Dodělavám blog a kolem poledne před námi zaství ato, ze kterého mávají dvě slečny a Jenny maminka, která řídí.

Holky jedou do Ross Lake, ze kterého pokračují PNT čtyřicet mil, než se napojí na PCT, odkud půjdou k severnímu terminusu. Myslela jsme, že se necháme inspirovat, ale tuto možnost jsme opustili poté, co jsme zjistili, že trail není zřemě příliš udržovaný. Pokusíme se dostat dalších čtyřicet mil z Ross lake do Mazamy a s trochou štěstí ještě dnes, přinejhorším zítra dalšich patnáct mil na trail. Maminka Janny je právník a tak po cestě probíráme vše od systému po politiku a dvě hodiny cesty rychle utíkají. Dostáváme se do výšky téměř nula metrů nam mořem, což je oproti úterý v Sieře více než tři tisíce metrů rozdíl.

Proč vlastně otáčíme směr? Jak jsem už několikrát zmínila, připadalo mi šílené si koupit cepín, který jsem nikdy nedržela a pustit se do zasněžené Sierry jen proto, abych se mohla pokusit projít trail jedním směrem a pak říct, že jsem to dala. Trochu bych tím popírala vše čemu věřím. Zároveň jsme nechtěli část trailu přeskočit a pak se složitě vracet. Není moc kam přeskočit, sníh je skoro všude. Co je však ještě horší jsou extrémně rozvodněné řeky a jejich brodění. S mojí výškou a nulovou zkušeností to na velkou divočinu nevypadá a tak jsme se rozhodli naší cestu otočit a podle oblíbeného citátu “jdu na sever…a už jdu na jih” pokračovat od hranic s Kanadou zpět na jih. Zajdeme si sice třicet mil, protože jinak se k monumentu nelze dostat, ale to je v celkovém počtu asi to nejmenší.

Ve Washingtonu je také sníh a navíc teploty jsou o více než třicet stupňů nižší než v poušti, ale i přes tuto skutečnost nám to přišlo jako nejlepší řešení. Pokud nám bude přáno na moje narozeniny vyrazíme na druhou část naší výpravy, skutečné PCT, protože poušť a prvních sedm set padesát mil byla jen takovým tréninkem.

Napsat komentář