Blog

Den padesátý aneb dva bezdomovci u silnice

Usnula jsem až po půlnoci a připadala jsem si jak když nejsem ve stanu, ale o pár let zpět v Dlouhé s tím rozdílem, že tentokrát stojím venku před barem. Podle toho jsem ráno také vypadala. V půl sedmé jsem se vypotácela ze stanu s tím, že dodělám resty. U stolku seděla jedna slečna, daly jsme se do řeči a než jsem vyndala tablet začalo pražit slunce. Mezitím vstal i Jirka a dohodli jsme se, že už je pozdě na to vyjít brzo a potřebujeme zařídit nějaké věci, ke kterým je nezbytné mít signál. Ten je buď ve městě nebo u silnice. Půjdeme tedy onu míly k silnici, kterou jsme si dali včera již dvakrát a na chvíli se tam posadíme a vyjdeme po poledni.

Jak to tu už bývá zvykem, realita je většinou jiná. Než jsme se dohrabali k silnici bylo na slunci přes čtyřicet stupňů a to bylo deset hodin. Sedli jsme si do jediného stínu, který tam byl a vyndali věci. Dva bezdomovci s drahým batohem. Se signálem to v USA vypadá tak, že chvíli je a chvíli není a to i ve městě a většinou není, zrovna když ho člověk nejvíc potřebuje nebo má něco rozdělaného. Potřebovala jsem zavolat do REI na zákaznickou linku, protože mi už před měsícem měli poslat peníze za reklamované věci a kde nic tu nic. Z úkolu se vyklubala akce na hodinu, rozhovor s několika zaměstnanci a zjištění, že mi poslali šek na adresu v ČR a druhou platbu mi odmítla banka. Proč posílali šek do Čech mi nikdo nebyl schopen vysvětlit. I tady má zákaznický servis svoje limity. Najednou bylo půl druhé a my stále neměli hotové co jsme potřebovali a navíc bylo příšerné vedro. Usoudili jsme, že co není hotovo asi nepotřebujeme a než umřít vedrem v sedě, bude lepší zahynout alespoň v kopci. Lehce připečení jsme si sbalili věci a vyrazili vstříc veselým dvou hodinám do kopce na přímém slunci. Zlatý sníh.

Vyšlápnutí v půl třetí velkým rekordům nenahrává. Odpoledne proběhlo v dost stereotypní podobě. V šíleném vedru jsme šli do půl osmé, nechali se několikrát sežrat komáry a postavili stan po dvanácti mílích na jediném rozumném místě v kopci. Rychle jsem uvařila zbytek brambor, pokochali jsme se krásnými červánky a v deset šli spát. Na ráno máme dokonce nastaveného budíka, abychom se co nejvíce přiblížili do Kennedy Meadows a hlavně nešlapali v té sauně.

Fotky k dnesnimu dni na

https://www.instagram.com/seafox_yoga/

Napsat komentář