Blog

Den devátý aneb čím dřív vstaneš tím rychleji dojdeš

Večer jsme se dohodli, že zkusíme vstát v 5:30, abychom vyšli co nejdřív a dnešní překvapení si dostatečně užili. Včera Jack objevil na mapě “Yoga retreat” jen míli a půl od trailu. Raději jsme tm hned zavolali a zjistili, že za poplatek můžeme buď mít postel nebo za ještě menší poplatek si na zahradě postavit stan a použít kuchyňku, pračku a sprchu, což jsou atributy luxusu momentálně velmi výjimečné a více než dostačující. Zvolili jsme stan, jednak z důvodu prostého zbytečného nerozhazování a také toho, že po noci na měkké americké matraci jsme víc rozlámaní než když spíme na zemi.

Stá míle 🙂

Noc byla šílená a parádní místo na kopci se ukázalo být jako míň skvělé, hned jak jsme v osm zalezli do stanu a začalo foukat. Hodně foukat. Ani jeden jsme nemohli spát, já pak upadla do svého klasického komatu. Jirka prý držel nohama stan, aby neuletěl. Hrdinský čin, který nemohu potvrdit, ale v rámci naší party mu věřím. Ráno mne zvuk Bohemian rhapsody, kterou mám nastavenou jako budík, vzbudil v domluvenou půl šestou a já jsem dalších patnáct minut budila Jirku, který vyčerpán nočním výkonem nereagoval na žádné podněty.

Poprvé jsem se vysoukala ze stanu před východem slunce a mohla se pokochat nádherou okolo. Čím déle v přírodě jsem, tím více cítím, jak působí a jsem ochotna nazývat otírání vlhčenými ubrousky hygienou. Nic se však nesmí přehánět a tak se už od rána těším na dnešní sprchu. Rychle se balíme a vyrážíme asi pětačtyřicet minut po Jackovi, tedy už v půl sedmé. Jde se téměř skvěle, zapomenu-li na nepříjemný puchýř na vnitřní straně paty a lehce bolavé nohy. Opět můžu vidět jak každodenní jógová hodinka před večeří udělá neuvěřitelný rozdíl a slibuji si, že vynechám jen v případě mrazu či jiných neovlivnitelných podmínek a lenost není omluva.

Zeleno a kopce, ale nikdy ne rutina. Příprava na to co přijde příští týden

Ke zdroji vody to máme čtyři míle a tak s litrem co nám zbyl od včera šetříme. S vidinou kávy před sebou skoro běžím. Musíme udělat menší neplánovanou přestavku, kdy přijde ke slovu lopatka a dvě vykopané jamky. Asi bonus za včerejší “no-poop” den. O kolik je ráno krásnější. Vím, že není příliš etické psát o h….., ale nevěřili byste, jakou mi tato potřeba v lese udělá radost, protože tohle, kromě komárů a jedovatých kytek, byla jedna z věcí, které jsem se bála nejvíc. Mědvědi a pumy jsou na žebříčku obávanosti až na spodních příčkách:)

Jack na nás čeká u další uměle vytvořené stanice na vodu. Je zde navezených několik set litrů a já opět žasnu, jak se zdejší lidé naprosto nezištně, obětavě starají o hikery. Žádosti o maximální doplnění třech litrů na osobu v pohodě vyhovíme, bereme dohromady čtyři a po krátké snídani pokračujeme. Trail je k nám hodný a my dnes jdeme převážně po hřebení a spíše klesáme.

Po dvanácté máme v nohách plánovaných čtrnáct mil a scházíme k silnici, kde se paní z Mountain Valley retreat nabídla nás vyzvednout. Rovnou sjedeme na poštu do Warner springs pro balíčky s doplněním jídla, který jsme si sem všichni poslali. Na nás tady čeká ještě balík z Amazonu, ve kterém jsou kalhoty do deště, voděodolné ponožky a čepice, tedy věci se kterými jsme do pouště přiliš nepočítali. Všechno nám sedí a tak jsme vybavení i na deště, které hlásí na příští týden, ale já přesto doufám, že nové vybavení zůstane jen zbytečnou váhou v batohu a počasí se umoudří.

Stavíme stan, vaříme kávu a ostatní se těší na večeři, ke které se bude podávat “meat-loaf”, což je zapečené hovězí v chlebu. Na mě čekají zbytky zásob, konkrétně asi quinoa s quinoou, kterou pro změnu budu moct uvařit na sporáku. Nejvíc se těším na dnešní a zítřejší praxi, která nebude ve špíně a prachu, ale na trávě a s možností hlubokého dýchání.

Dnes jsem přemýšlela o tom, že tempo kterým momentálně jdeme velmi připomíná dobu, kdy jsem ještě vážně trénovala atletiku. Pomalu zvyšující se zátěž, klasická objemovka s dostatečných odpočinkem, kterého však nesmí být moc. Proto ráno dojdeme do Warner springs, kde jsme podle plánu stejně měli být zítra a načerpáme síly do další etapy. Dneska si nemohu odpustit jedno klišé na konec…Life is good:)

Pozn.pod čarou
Praxe nakonec proběhla tak, že všichni, včetně majitelky místa naběhli do jóga jurty a já jsem klasicky dělala jógu. Po prvnotním překvapení, že nebudu cvičit jsme se to moc užili a moje praxe se vešla také, když ostatní šli na již zmiňovanou večeři. Takže místo quinoi s quinoou byla druhá série a prána. Myslím, že tuto přípravu v horách ocením:)

Napsat komentář