Blog

Den devátý aneb čím dřív vstaneš tím rychleji dojdeš

Večer jsme se dohodli, že zkusíme vstát v 5:30, abychom vyrazili co nejdříve a dnešní překvapení si dostatečně užili. Včera Jack objevil na mapě “Yoga retreat” vzdálený jen míli a půl od trailu. Hned jsme tam zavolali a zjistili, že za poplatek můžeme buď mít postel nebo za ještě menší poplatek si smíme na zahradě postavit stan a použít kuchyňku, pračku a sprchu, což jsou atributy luxusu momentálně více než dostačující. Zvolili jsme stan, abychom se zbytečně nerozmazlovali také proto, že po noci na měkké americké matraci jsme víc rozlámaní než když spíme na zemi.

Stá míle 🙂

Noc byla šílená a původně parádní místo se ukázalo být jako hodně špatný nápad. Jen co jsme zalezli do stanu, začalo foukat. Hodně foukat. Strachy, že stan uletí jsme nejdříve nemohli usnout, ale já pak upadla do svého klasického komatu. Jirka prý držel nohama stan skoro celou noc. Hrdinský čin, který nemohu potvrdit, ale v rámci naší party mu věřím. Ráno mě zvuk Bohemian rhapsody, kterou mám nastavenou jako budík, vzbudil v domluvenou půl šestou a já jsem dalších patnáct minut budila Jirku, který vyčerpán nočním výkonem nereagoval na žádné podněty.

Poprvé jsem se vysoukala ze stanu před východem slunce a mohla se pokochat nádherou okolo. Čím déle v přírodě jsem, tím více cítím, jak působí a jsem ochotna nazývat otírání vlhčenými ubrousky hygienou. Nic se však nesmí přehánět a tak se už od rána těším na dnešní sprchu. Rychle se balíme a vyrážíme asi pětačtyřicet minut po Jackovi, tedy už v půl sedmé. Jde se nám skvěle, zapomenu-li na nepříjemný puchýř na vnitřní straně paty a lehce bolavé nohy. Opět můžu vidět jak každodenní jógová seance před večeří udělá neuvěřitelný rozdíl a slibuji si, že cvičení vynechám jen v případě mrazu či zásahu jiné vyšší moci.

Zeleno a kopce před námi. Příprava na to co přijde příští týden

Ke zdroji vody to máme čtyři míle a tak s litrem, co nám zbyl od včera šetříme. S vidinou kávy před sebou skoro běžím. Musíme udělat menší neplánovanou přestávku, kdy přijde ke slovu lopatka a dvě vykopané jamky. Asi bonus za včerejší “no-poop” den. O kolik je ráno krásnější. Vím, že není příliš etické psát o h….., ale nevěřili byste, jakou mi tato potřeba v lese udělá radost, protože tohle, kromě komárů a jedovatých kytek, byla jedna z věcí, které jsem se bála nejvíc. Mědvědi a pumy jsou na žebříčku obávanosti až za strachem z „no-poop“:)

Jack na nás čeká u další uměle vytvořené stanice na vodu. Je zde navezených několik set litrů a já opět žasnu, jak se zdejší lidé naprosto nezištně a obětavě starají o hikery. Žádosti o maximální doplnění třech litrů na osobu v pohodě vyhovíme, bereme dohromady čtyři a po krátké snídani pokračujeme. Trail je k nám milosrdný a vede dnes převážně po hřebeni a z kopce.

Po dvanácté máme v nohách plánovaných čtrnáct mil a scházíme k silnici, kde se paní z Mountain Valley retreat nabídla nás vyzvednout. Rovnou sjedeme na poštu do Warner springs pro balíčky s doplněním jídla, který jsme si sem všichni poslali. Na nás tady čeká ještě balík z Amazonu, ve kterém jsou kalhoty do deště, voděodolné ponožky a čepice, tedy věci se kterými jsme do pouště přiliš nepočítali. Všechno nám sedí a tak jsme vybavení i na deště, které hlásí na příští týden. Tajně doufám, že nové vybavení zůstane jen zbytečnou váhou v batohu a počasí se umoudří.

Stavíme stan, vaříme kávu a ostatní se těší na večeři, ke které se bude podávat “meat-loaf”, což je zapečené hovězí v chlebu. Na mě čekají zbytky zásob, konkrétně quinoa s quinoou, kterou si pro změnu budu moct uvařit na sporáku. Nejvíc se těším na dnešní a zítřejší praxi, která nebude ve špíně a prachu, ale na trávě.

Dnes jsem přemýšlela o tom, že tempo kterým momentálně jdeme velmi připomíná dobu, kdy jsem ještě vážně trénovala atletiku. Pomalu zvyšující se zátěž, klasická objemovka s dostatečných odpočinkem, kterého však nesmí být moc. Proto ráno dojdeme do Warner springs, kde jsme podle plánu stejně měli být zítra a načerpáme síly do další etapy. Dneska si nemohu odpustit jedno klišé na konec…Life is good:)

Pozn.pod čarou
Praxe nakonec proběhla tak, že všichni, včetně majitelky místa naběhli do jóga jurty a já jsem „dělala jógu.“ Po prvnotním překvapení, že nebudu cvičit sama jsme se to moc užili a moje praxe nakonec proběhla také, když ostatní šli na již zmiňovanou večeři. Takže místo quinoi s quinoou byla druhá série a prána. Myslím, že tuto přípravu v horách ocením:)

Napsat komentář