Blog

Den čtyřicátý druhý aneb Jirky bolavé koleno, které rozhodlo za nás

Ráno se vzbudím v půl šesté a budím Jirku. Nehýbe se, ale já dobře vím, že smrt jen předstírá a nenechám se odbýt. Chtěl, jako každý večer, vyrážet brzy a do rána ho to přešlo. Něco huhlá a tak jdu raději udělat kávu, která ho probere. Balíme a v sedm vyrážíme. Je teplo, ale Jirky koleno se nezlepšilo. Je jasné, že i když bych nejradši šla ke vzdálenějšímu sjezdu do města, půjdeme trasu kratší. Koleno je přednější než plány.

Na programu je po krátké rovince pět mil do kopce. Slunce pálí jako o život a já jdu napřed. Zvládnu to na jeden zátah a nahoře hledám stín. Přes zatáčku vidím červené slunečníky, což mě na vteřinu zarazí. Pod nimi sedí Martin s Kubou a mně dojde, že jsem o tomto místě v Guthoku před pár dny četla. Trail magic tu už není, ale já výjimečně mám ještě dvě tyčinky. Jednu hned rozbalím a později i vločky s rýží. Jirka dorazí asi za dvacet minut a nevypadá moc čerstvě. Kluci jdou napřed, my ještě chvíli posedíme mně se dokonce podaří vyřídit pár mailů.

Využívám signálu a volám domů. Každou chvíli spojení vypadává, což nebaví ani jednu stranu, ale to podstatné si sdělíme. Jirka je přede mnou a zanedlouho ho dohoním. Sedí pod jediným kouskem stínu a jí už druhou Pop-tart, což jsou místní nejkaloričtější sušenky (jedna vydá za jeden oběd). Noha ho bolí a jednoduše řečeno “prostě došlo”. Po balíčku M&M a dvou tortillách se sýrem se Jirka rozhodne, že žádné jídlo už stejně nemáme a  můžeme vyrazit. Stává se běžně, že člověku prostě dojde i bez logického důvodu, ačkoliv před pár hodinami vydatně svačil. Procházíme obří větrnou elektrárnou, která se ve chvíli, kdy kolem ní procházíme, sama spustí. Větráky mě fascinují a celá scenérie mi připadá úchvatná. Až na to vedro.

Před druhou přicházíme k silnici, kde už ve stínu sedí kluci. Voláme paní, u které je náš Honza, se kterým jsme se potkali ve Wrightwoodu a domluvil nám, že tam můžeme dnes také přespat. Jen co si také sedneme, zamíří k nám obrovský černý Hummer, ze kterého vystoupila skupina hikerů na druhé straně silnice. Paní za volantem se ptá, zda nepotřebujeme někam hodit. Neuvěřitelné. Na odvoz již čekáme a tak musíme s díky odmítnout, což mrzí hlavně Martina.

Rachel dorazí za chvíli a veze nás k McDonaldu, kde na nás čeká Honza a v jehož okolí jsou obchody a Dollar store vhodný k dokoupení zásob. V Americe je levné jídlo, ale Kalifornie v tomto směru bohužel není Amerika. Jsou tu vysoké daně, a tak i jídlo je nesmyslně drahé, zvlášť uvědomí-li si člověk jeho kvalitu. Dáváme si kávu a zmrzlinu napůl a já bych při představě nákupů byla nejradši zpět v lese. Těším se do Oregonu a Washingtonu, kde města nebudou a věřím, že tam se zase budu těšit do města.

Nakupujeme pouze část věcí, protože tyčinky jsme si tentokrát prozíravě objednali do místního skladu pro hikery, který organizují dobrovolníci. V Tehachapi je silná komunita trail angelů, která se hikerům snaží splnit co jim na očích vidí a velmi se jim to daří. Bohužel někteří hikeři tuto aktivitu berou jako samozřejmost a také se podle toho chovají, což jde mimo mé chápání. Naštěstí takoví nejsou všichni a převládají pozitivní zkušenosti a zážitky z obou stran.

Rachel nás opět vyzvedne a odveze k sobě domů, protože bydlí kus za městem. S manželem mají čtyři děti, tři psy a momentálně s nimi bydlí jeden japonec, který šel PCT vloni a letos tu působí právě jako dobrovolník. Rachel hikery hostí jen občas a je neskutečně milá. Užívám si psy, sprchu a po pár dnech se cítím opět jako člověk. Nabídnou nám “zbytky” od večeří, což Jirka a Honza s díky přijímají. Já si užívám první rajčata po nevím jak dlouhé době a sýr.

Večer chvíli posedíme a v jedenáct odpademe. Kluci ráno jedou zpět na trail. My musíme určitě zajet jestě do města, protože Jirka si musí v hikerském skladu vyzvednout nové boty a s největší pravděpodobností nechá koleno ještě odpočinout, takže dál vyrazíme až pozítří. Beru to jako zkoušku nenechat se civilizací příliš rozhodit, aby se nám snadněji vracelo domů.

Fotky ke dni 42. na:

https://www.instagram.com/seafox_yoga/

Napsat komentář